DÍKY ZA KAŽDÉ NOVÉ RÁNO

Letošní léto je již druhé, kdy nám pravděpodobně nevyjde rodinná dovolená.Vloni jsme strávili volné dny s odtahovou službou. Protože jsme stále nemobilní, nemůžeme se letos stále dohodnout, jak dovolenou prožíít. Navíc každé z dětí má různé aktivity, a tak nám zbývá jen pár dní, kdy můžeme někam vyrazit. Až do pondělka tohoto týdne mi tato situace vadila, kazila mi náladu, byla jsem vnitřně nespokojená, že nemohu na chvíli uniknout hrncům a pánvím. Dnes už pro mne tato skutečnost není tak důležitá, přijímám ji trpělivě. Co se stalo? Pán mi jemně ukázal, čím vším mne odaroval a za co bych mu měla stále děkovat, ukázal mi, že to co teď mám mohu kdykoliv ztratit. Naprosto nečekaně se našemu Josífkovi udělalo špatně a byla nutná operace slepého střeva. Vím je to banální operace, ale žádné mámě nemusím popisovat, jak mi bylo, když mi odváželi toho šestiletého broučka, schouleného a napůl omámeného na operační sál. Moc jsem děkovala Bohu, když jsem si uvědomila, že kdyby se mu udělalo zle o den později, byl by to u babičky,,někde na chalupě uprostřed lesů, kde by zprvu nepatrné příznaky nebrali pravděpodobně tak vážně. Dalším darem pro mne bylo, když jsem viděla, jakého mám doma "chlapa", jak byl ohromně statečný, neplakal, nekňoural, nestěžoval si. Trpělivě snášel všechny útrapy a nepříjemnosti. Je toho mnohem víc, za co bych měla být vděčná, skvělý personál v nemocnici, kolegyně, která za mě pracovala, za ty kteří nám půjčili auto, za děti, které mě doma dokázali zastat, manžela, který mi byl oporou, za modlitby blízkých  atd,atd, určitě by se toho našlo ještě mnohem víc. Toto jsem vše dostala, jen tak, za nic.Co ti Pane za to mohu nabídnout? Nevím, snad jen Buď vůle tvá a díky za každé nové ráno, díky za každý nový den...