Dnes ráno nastal okamžik, kterého jsme se celá rodina obávali. Velké kachní krveprolití. Když jsme si na jaře pořizovali kuřátka, nemysleli jsme na to , až tento okamžik nastane. Prostě pak přijede děda a udělá tu nepříjemnou práci a my pak budeme jíst bio maso. Jenže léto uteklo, kachny vyrostly a důchodu se ty kachny dožít nemůžou. Bylo nám všem úzko, nikdo se na dnešní volný den netěšil, ukápla i nějaká ta slza.Manžel ještě nikdy nebyl tak rád, že musí být v práci. Děda cítil naši nervozitu a tak taky znejistěl. Při cestě na zahradu jsem pronesla TAK S BOŽÍ POMOCÍ AŤ TO ZVLÁDNEM. No já vím ,že to zní hloupě Boží pomoc k zabíjení, ale já prosila o pomoc, abychom to zvládly psychicky, zvířata zbytečně netrpěla a taky za Frranka, kterému kachny přirostly k srdci. Nakonec se to zvládlo, šlo to rychleji než jsem čekala, Frrank byl velmi statečný, postavil se tomu nepěknému tváří v tvář a ještě jako bonus počasí nám vyšlo skvělé. Takže už vím, že prosit o Boží pomoc v jakékoli, pro nás obtížné situaci, není vůbec hloupé.
Nesnášela jsem zabíjení kačen. Zatím zvládnu jen kapra. :+)
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.